Taky jsem kroutil hlavou.

Dnešní předcestovní dopoledne doma zklízím poslední harampádí a jakožto odměnu si jdu udělat kávu, kterou jsem se nedávno naučil pít.

S horkým hrnkem usedám na čerstvě prosluněný balkón a sotva usrknu první doušek, slyším podivnou řadu táhlých stoupavých nářeků.

,,Zřejmě zase poštolka nahání holuby," proběhne prvotní myšlenka bystře nevníamaje okolí.

O malou chvíli později se 12 po sobě jdoucích výkřiků opakuje z mnohem bližší vzdálenosti. Ihned zpozorním! Poštolka? Kdepak. Tu nezaměnitelnou sekvenci silných zvuků už jsem někde slyšel. Ale kde?

,,Kje-kje-kje-kje.....," ozývá se od stromu, který se k mé lodžii blíží na 10 metrů. Ať se dívám, jak se dívám, nic nevidím. Tuším však, že se jedná o druh, se kterým jsem ještě neměl tu čest, a tak s roztáhlou spodní čelistí, pomáhajíc otevřít sluchové vjemy a s nášlapem lovící kočky otevírám tiše dveře zpět do pokoje a s palebnou rychlostí a roztřepanou nervozitou, připomínající aktéry soutěže Pevnosti Boyard montuji potřebnou techniku.

Jsem zpět na balkóně, teleobjektiv vrážím mezi vrchní čelo a římsu kovové plenty a zpoceně ostřím na protilehlé větve. Mám ho!

Nemohu věřit svým očím a doslova kroutím hlavou, že takřka v centru velkého města mezi panelovými domy a kousek od mého zraku hlásí svůj přílet krutihlav obecný.

Vzácný druh datlovitého ptáka, který je u Ministerstva životního prostředí ČR veden dokonce jako silně ohrožený.

Jen pro představu: Jižní Svahy jsou okrajovým sídlištěm Zlína a pouze na tomto nevelkém plácku žije přes 30 tisíc obyvatel.

No, a teď si představte, že krutihlavů se odhaduje rozprostřeno po celé ČR na 2 až 4 tisíce párů. V potaz berte i to, že je to pták jen o něco větší jak vrabec a svým zbarvením je na stromech takřka neviditelný.

Takové štěstí jsem měl!

A co ta káva? Po hodině jsem se k ní dostal. Ke studené tmavé tekutině, v níž se luhoval jeden z posledních okvětních lístků sakury, jež poskytla přechodnou zastávku šplhavci, se kterým jsem zažil svou premiéru. :)